Jak jednat s lidmi a přesvědčit je

Občas je obtížné se s druhým člověk dohodnout. Jako bychom mluvili jinou řečí. Psychologové přitom věří, že celý problém se ukrývá ve slovech, přesněji řečeno v naší volbě slov: stačí se některým slovům vyhýbat a naopak upřednostňovat jiná a komunikace s druhými bude hned úspěšnější. 

Díky těmto 16 radám bude vaše komunikace s ostatními mnohem jednodušší. Řiďte se jimi a vaše komunikace bude úspěšná, vaše slova bezpečná a přesvědčivá.

Říkejte „a“ místo „ale“

Například: „Ano, to jste udělal dobře. A teď je třeba…“

Namísto: „Ano, to jste udělal dobře, ale ještě je třeba…“

Slovem „ale“ totiž vyrušíte vše, co jste řekli před ním.

Říkejte „takže“ namísto „a přesto“

Například: „Chápu, že nemůžeš odpovídat tak rychle, takže budu čekat na odpověď.“

Namísto: „Chápu, že nemůžeš odpovídat tak rychle, přesto bych byl rád, abys mi odpověděl.“

Podobně jako u „ale“ i „přesto“ do jisté míry popírá vše řečené před tímto slovíčkem.

Říkejte „pro“ namísto „proti“

Například: „Mohli bychom si jít společně zahrát. Pro zábavu.“

Namísto: „Co bychom mohli udělat proti nudě?“

Vyhýbejte se strohému „ne!“.

Tohle slůvko může vyznít hrubě a vyvolat negativní dojem. Dávejte si pozor na intonaci.

Vyškrtněte frázi „upřímně řečeno“ ze svého slovníku.

Když něco říkáte upřímně, znamená to snad, že všechno ostatní říkáte neupřímně? To nejspíš ne. Předpokládáme, že vždy, když mluvíte, mluvíte upřímně, a proto na to není nutné upozorňovat.

Říkejte „ne teď“ nebo „ne takhle“ namísto pouhého „ne“

Například: „Teď nemám čas.“ Nebo: „Takovou příchuť nemám ráda.“

Namísto: „Nemám to ráda.“ A: „Nemám čas.“

Vaše slova nebudou znít tak definitivně a rozhodně a poskytnou prostor pro další konverzaci.

Používejte slovo „už“ namísto „ještě“

Například: „Udělal jsem už polovinu.“

Namísto: „Ještě mi polovina schází.“

Změňte úhel pohledu!

Navždy zapomeňte na slovíčka jako „pouze“ a „jen“. Nahraďte je jinými

Například: „To je můj nápad.“ Nebo: „Je to můj názor.“

Namísto: „Je to jen takový můj malý nápad.“ A: „Je to jen můj názor, nic víc.“

Těmito slůvky se omlouváte. Vše, co jste tedy řekli, náhle působí jako něco, za co se musíte ospravedlňovat.

Neříkejte „špatně“

Například: „Nefunguje to tak, jak by mělo. Popřemýšlejte o tom. Příště to udělejte jinak.“

Namísto: „Udělal jste to špatně! Takhle jsem to nechtěl!“

Buďte konkrétní

Například: „Zavolám ti zítra odpoledne.“ Nebo: „Sejdeme se v sobotu v jedenáct.“

Namísto: „Zavoláme si někdy v týdnu.“ A: „Sejdeme se v někdy v sobotu.“

Dejte druhým prostor pro vyjádření jejich názoru a postoje

Například: „Jak se ti to líbí?“ Nebo: „Kdy si budeme moci zavolat?“

Namísto: „Líbí se ti to?“ A: „Nebude vadit, když ti večer zavolám?“

Na otázky druhého typu může druhý odpovědět pouze ano/ne.

Říkejte „odteď“ namísto „kdybyste“

Například: „Odteď to dělej takhle…“

Namísto: „Kdybys to udělala takhle, vyšlo by to!“

Slůvkem „kdybys“ vyjadřujete lítost nad něčím minulým, co už nezměníte. Lepší je dívat se do budoucnosti a problémům předcházet, než za ty minulé kritizovat nebo jich litovat.

Nepoužívejte fráze jako „mělo by se udělat“ nebo „je nutné, aby“

Lepší je říct: „Je důležité, abys tohle udělal.“

Fráze jako „mělo by se udělat“ jsou značně nekonkrétní. Lepší je problémy jasně označit a úkoly správně formulovat, aby nemohlo dojít k nedorozumění. Nekonkrétními frázemi dokážete druhé nanejvýš rozčílit.

SDÍLETAUTOR

ZdPZDROJ

admeFOTO

TaylorightDATUM

30.srpen 2017TAGYPsychologieMotivaceRATING 0 

...

Díky těmto 16 radám bude vaše komunikace s ostatními mnohem jednodušší. Řiďte se jimi a vaše komunikace bude úspěšná, vaše slova bezpečná a přesvědčivá.

Říkejte „a“ místo „ale“

Například: „Ano, to jste udělal dobře. A teď je třeba…“

Namísto: „Ano, to jste udělal dobře, ale ještě je třeba…“

Slovem „ale“ totiž vyrušíte vše, co jste řekli před ním.

Říkejte „takže“ namísto „a přesto“

Například: „Chápu, že nemůžeš odpovídat tak rychle, takže budu čekat na odpověď.“

Namísto: „Chápu, že nemůžeš odpovídat tak rychle, přesto bych byl rád, abys mi odpověděl.“

Podobně jako u „ale“ i „přesto“ do jisté míry popírá vše řečené před tímto slovíčkem.

Říkejte „pro“ namísto „proti“

Například: „Mohli bychom si jít společně zahrát. Pro zábavu.“

Namísto: „Co bychom mohli udělat proti nudě?“

Vyhýbejte se strohému „ne!“.

Tohle slůvko může vyznít hrubě a vyvolat negativní dojem. Dávejte si pozor na intonaci.

Vyškrtněte frázi „upřímně řečeno“ ze svého slovníku.

Když něco říkáte upřímně, znamená to snad, že všechno ostatní říkáte neupřímně? To nejspíš ne. Předpokládáme, že vždy, když mluvíte, mluvíte upřímně, a proto na to není nutné upozorňovat.

Říkejte „ne teď“ nebo „ne takhle“ namísto pouhého „ne“

Například: „Teď nemám čas.“ Nebo: „Takovou příchuť nemám ráda.“

Namísto: „Nemám to ráda.“ A: „Nemám čas.“

Vaše slova nebudou znít tak definitivně a rozhodně a poskytnou prostor pro další konverzaci.

Používejte slovo „už“ namísto „ještě“

Například: „Udělal jsem už polovinu.“

Namísto: „Ještě mi polovina schází.“

Změňte úhel pohledu!

Navždy zapomeňte na slovíčka jako „pouze“ a „jen“. Nahraďte je jinými

Například: „To je můj nápad.“ Nebo: „Je to můj názor.“

Namísto: „Je to jen takový můj malý nápad.“ A: „Je to jen můj názor, nic víc.“

Těmito slůvky se omlouváte. Vše, co jste tedy řekli, náhle působí jako něco, za co se musíte ospravedlňovat.

Neříkejte „špatně“

Například: „Nefunguje to tak, jak by mělo. Popřemýšlejte o tom. Příště to udělejte jinak.“

Namísto: „Udělal jste to špatně! Takhle jsem to nechtěl!“

Buďte konkrétní

Například: „Zavolám ti zítra odpoledne.“ Nebo: „Sejdeme se v sobotu v jedenáct.“

Namísto: „Zavoláme si někdy v týdnu.“ A: „Sejdeme se v někdy v sobotu.“

Dejte druhým prostor pro vyjádření jejich názoru a postoje

Například: „Jak se ti to líbí?“ Nebo: „Kdy si budeme moci zavolat?“

Namísto: „Líbí se ti to?“ A: „Nebude vadit, když ti večer zavolám?“

Na otázky druhého typu může druhý odpovědět pouze ano/ne.

Říkejte „odteď“ namísto „kdybyste“

Například: „Odteď to dělej takhle…“

Namísto: „Kdybys to udělala takhle, vyšlo by to!“

Slůvkem „kdybys“ vyjadřujete lítost nad něčím minulým, co už nezměníte. Lepší je dívat se do budoucnosti a problémům předcházet, než za ty minulé kritizovat nebo jich litovat.

Nepoužívejte fráze jako „mělo by se udělat“ nebo „je nutné, aby“

Lepší je říct: „Je důležité, abys tohle udělal.“

Fráze jako „mělo by se udělat“ jsou značně nekonkrétní. Lepší je problémy jasně označit a úkoly správně formulovat, aby nemohlo dojít k nedorozumění. Nekonkrétními frázemi dokážete druhé nanejvýš rozčílit.

Říkejte „udělám“ nebo „chtěl bych udělat“ místo „musím“

Například: „Nejprve bych si to rád trochu promyslel.“

Namísto: „Musím si to promyslet.“

Slovo „muset“ evokuje povinnosti a nátlak. Pokud něco „musíte“, děláte to nedobrovolně a neradi. Říct „rád bych“ zní mnohem pozitivněji a přátelštěji.

Vyškrtněte ze svého slovníčku slova jako „vlastně“

Například: „Ano, to je pravda.“

Namísto: „To je vlastně pravda.“

Tohle slůvko nepřináší žádnou informaci a ve větě je naprosto přebytečné.

Říkejte „radím ti“ a „doporučuji ti“ namísto „měl bys“ nebo „musíš“

Takto nebudete na druhého vyvíjet nepříjemný tlak a neseberete druhému možnost samostatně se rozhodnout. „Doporučuji“ zní mnohem přátelštěji a pozitivněji.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here